Hola mi amigos! Qué tal? - a na víc se momentálně nezmůžu. Mohla bych napsat a zároveň si tak i prozkoušet na středeční test, co mám na sobě (me haciendo bla bla bla - haha), ale po dnešku mám španělštiny tak akorát plné zuby.
Věděla jsem jenom to, že jedeme na Španělské divadlo. První co mě napadlo, že přijedou španělé ze Španělska a zahrají nám divadlo. Bylo to trošku jinak. Přijeli studenti z šesti gymnázií v ČR zaměřených právě na španělský jazyk, kteří během včerejška a dneška sehráli dohromady šest představení. Ať už to jsou češi mluvící španělsky nebo španělé mluvící španělsky, pořád mluví španělsky a nám bylo jasné, že to bude opravdu ulehvání se ze školy, protože nebudeme mít šanci jim rozumět.
Překonala jsem se! Rozuměla jsem každému šestému slovu a chvilkami dokonce každému třetímu. Stále to ale nestačilo a z téhle trošky ničeho vznikaly akorát nesmysly a já víceméně netušila co se na jevišti děje. V posledním třetím a nejdelším představení to ale bylo jinak. Jako zázrakem jsme rozuměla všemu. Ten zázrak byly titulky promítané na zeď nad jevištěm. Španělé mluví dost rychle a občas je těžké rozpoznat, zda-li to co říkají jsou dvě slova nebo jenom jedno. Když přede mnou běžel český text, najednou jsem si i uvědomovala co říkají a které slova z toho neznám a které naopak ano.
Určitě to pro mně má nějaký přínos, ale přijdu na něj asi až později. Všechna představení měli herci naprosto dokonale zvládnutá - respekt jim. Já bych opravdu nezvládla stoupnout si před plné divadlo lidí a hodinu hrát naučený španělský text!
Špatná zpráva je, že naší profesorku španělštiny to zřejmě tak nadchlo, že s námi chce příští rok nacvičit Dona Quijota. Takže se možná takový text taky budu muset naučit. No to bude něco!
-A
Žádné komentáře:
Okomentovat