You can change the world.

Je až neuvěřitelné, kolik má člověk v dnešním světě možností. Jak a kde všude se může rozvíjet a vzdělávat. Co vyzkoušet, čeho se vzdát, z čeho vybírat. Jak by asi vypadal život, kdyby se postupně během staletí nevyvíjel? Vydržel by fungovat v neustálem stereotypu, nebo by zanikl?

Jak a kdy vznikl svět? Dokonce už i vědci uznávají, že za velkým třeskem muselo stát něco (někdo). Škoda, že věřící ale teorii velkého třesku nedokáží přijmout. Vše vzniklo z něčeho. Jako je psáno v Bibli: "Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to slovo bylo Bůh. Všechno povstalo skrze ně." Uznávám teorii velkého třesku a věřím v Boha. Věřím, že Bůh stvořil svět, že On byl ten, díky kterému nastal velký třesk.


Pouštím se tu do složitého a rozporuplného tématu. Berte to ale jako můj názor, jako můj životní postoj. NE jako něco, co se vám snažím podsunout, jako něco, co tak prostě je. Je to něco nad čím se můžete buď zamyslet, nebo to jen přejít. Proč se hádat, napadat druhého kvůli jeho názorům, každý to vidí jinak.

"Show me the way, Lord - cause I - I'm about to explode."

Stalo se, co se stalo a můkj život byl chaos. Snažíte se z toho jakoliv uniknout, většinou špatnými cestami, kterých pak litujete. A pak najednou je všechno jasnější a vy můžete konečně zase čistě myslet! To, že jsem si udělala pořádek v životě jediným rozhodnutím, a to že budu následovat Boha, mi neskutečně pomohlo. On je světlo světa, On je moje světlo co mi vždy pomůže najít cestu. Kdo mě nikdy neopustí, pokud já neopustím jeho.

 

Ještě nedávno, bych si nikdy nepomyslela, že někdy dokážu takhle mluvit. Že uvěřím. Kdyby jste se mě před krátkou zeptali jestli věřím, s nepochopitelným výrazem bych odpověděla rozhodně: "Ne, nevěřím." Pak nastala chvíle, kdy jsme nemohla říct že věřím, ale už jsem ani nedokázala říct že nevěřím. A pak díky vyprávění životních příběhů s Bohem od spoustu lidí, jsem konečně vše pochopila. To co jsem dřív odsuzovala, pro mě bylo najednou něco úplně jiného.

A nebylo to pod tlakem, nikdo mě do ničeho nenutil, nepřemlouval. Jen jsem dostala pozvánku na dlouhou, těžkou, ale úžasnou cestu s Bohem. Každý si musí najít svůj směr a tím jít, nenechat se ovlivňovat osatními. Hledala jsem, a stále ještě hledám, tu svojí cestu. Už vím, že na ní jsem, jen si musím ujasnit kudy s epo ní budu ubírat dál, a to mi nikdo jiný než já neřekne. Nikdy, ani brothers and sisters in christianity mi nemůžou přesně říct, kudy se mám v cestě s Bohem dál ubírat. Mohou mě pouze navést, to udělali a já jim jsem za to moc vděčná, ale dál už musím jít sama. Bude to dlouhá a těžká, ale užásná cesta plná poznání a krásna.

Každý může změnit svět, stačí jen věřit.